Definice pojmu pasivní dům
Termín pasivní dům pochází z německého slova Passivhaus a označuje stavbu, která splňuje přesně stanovená přísná kritéria na energetické úspory při provozu domu. Nejedná se o stavební systém, ani o architektonický styl, ale o samostatnou část při navrhování a projektování nemovitostí, ať už jde o novostavby či rekonstrukce. V České republice se pro pasivní dům používá také zkratka PD.
Rozdíl mezi pasivními a nízkoenergetickými domy
Pro nízkoenergetický dům platí v porovnání s pasivním domem méně striktní pravidla úspor energií na provoz. Naopak dokonalejší variantou pasivního domu je tzv. energeticky nulový dům. Tento typ stavby dokáže své energetické potřeby saturovat výhradně z místních zdrojů.
Jaké požadavky musí pasivní dům splňovat
Pro Českou republiku platí tyto podmínky:
- vytápění: roční potřeba tepla musí být méně než 15 kWh na m² obytné plochy stavby
- primární energie: potřeba všech energií za rok musí být menší než 120 kWh na m² obytné plochy stavby
- neprůvzdušnost budovy: v případě snížení tlaku vzduchu v budově o 50 Pa (oproti okolní atmosféře) může být maximální infiltrace 60 % objemu vzduchu celé stavby za hodinu.
Konstrukční systémy pasivních domů
- dřevěné konstrukce: fošinkové a vazníkové
- zděné konstrukce: keramické zdivo, pórobetony, pěnobetony, vápenopískové zdivo a zdivo z betonových tvárnic
- cihlové konstrukce
Izolace pasivních domů
Náročné požadavky na izolaci splňují izolační materiály s nízkým součinitelem tepelné vodivosti. Z průmyslových izolací to je například polystyren, skelná a minerální vlna. Z přírodních izolací se jedná o celulózu, slámu, konopí, len a ovčí vlnu.
Senior realitní poradce
Jazyky: čeština, angličtina
